Bylinky na mém stole

Kouzlení s bylinkami

Dagmar Heřtová

Když listuji kuchařkou Bylinky na mém stole, všechno se to ve mně pere. Chápu její filozofii i neutuchající nadšení autorky pro nové chutě a jejich kombinace. Zároveň však jsem odchovanec tradiční české kuchyně, jejíž rodinné kořeny sahají o generaci zpátky do problematických časů socialistických a o dvě generace zpátky do nedostatkových časů druhoválečných. Cílem tehdejší rodinné kuchyně bylo členy rodiny především nasytit. Vybíravost v jídle se považovala za opovrženíhodný zlozvyk, nedojídání za těžký hřích a vyhazování potravin nepřipadalo v úvahu už vůbec. Jídlo nemuselo chutnat. Stačilo, že je. Standardní přílohou pak, alespoň u nás doma, bývala lidová moudrost „Doma jez, co je, jinde, co ti dají.“.

Kuchařka Dagmar Heřtové je tohoto přímo protipólem a díky Bohu za to. V této knize nenajdete, a tak ani nehledejte, recepty na jídla „vydatná a sytivá“ , případně „rychlá a zdravá“, vhodná do receptáře zaměstnané ženy, a je to jen dobře. Autorka razí nejen zde, ale i svým vlastním životním příkladem, filozofii „vaření s noblesou“. Hovoří sice v této souvislosti o ženách, já sama však nevidím důvod, proč by s noblesou nemohli vařit i muži. „Noblesu“ vnímám negenderově a jako protipól „upachtěnosti“ s tím, že recepty zařazené do tohoto výběru upachtěné rozhodně nejsou.

Samozřejmě jsem nejdřív zamířila do obsahu knihy a v něm do oddělení hlavních jídel. Nechybí tu dvě „české klasiky“, koprová a rajská omáčka, ta první ve vegetariánské verzi s bramborem a vejcem vařeným natvrdo, ta druhá s netradičním přídavkem olivového oleje. Našla by se i vepřová kýta, kotlety nebo kuře, spíše však výjimečně. Recepty lze celkem vzato v této knize charakterizovat jako, promiňte mi ten výraz, opravdu dámské. Odlehčené, chuťově výrazné a značně pestré a skutečně noblesní. Za všechny jmenujme třeba šťovíkový salát s roketou, lososem a zeleným jablkem, celozrnný sendvič s potočnicí lékařskou nebo kadeřávek v salátu s krutony a parmazánem.

Už mi rozumíte? Začneme tím, že šťovík nepůjdete natrhat za humna, ale seženete si nějakou kuchyňskou, tedy chuťově jemnější odrůdu. Roketa je něco jako salát, zelené jablko by ideálně mělo být odrůdy Granny Smith, kadeřávek je něco jako kapusta a potočnici lékařskou si klidně vypěstujete i doma. Za předpokladu, že na zahradě máte jezírko. Prostě ten úplně jiný přístup k vaření začíná už výběrem surovin. Nežijeme již, naštěstí, v době, kdy jsme mohli být rádi, že v obchodě byla vůbec nějaká jablka. Můžeme si vybrat odrůdu. Salát není jenom hlávkový a okurkový. A recepty z mimoevropských kuchyní, zde nazvané jednoduše Exotika, pracují s dnes běžně dostupnými ingrediencemi, které se dřív musely nahrazovat čímkoliv jenom trochu vhodným. Dané jídlo podle toho taky vypadalo a hlavně chutnalo.

Dá se předpokládat, že s jídly tohoto druhu uspějete jako kuchařka zase spíše u žen (a dívek), a to značně, a z pozice mateřské autority u dětí. Na muže bych je zkoušela spíše obezřetně a s nějakou klasickou náhradou v záloze. A nedělala bych si hlavu z toho, že je nějaká, pro mě a mé kamarádky naprosto senzační nová chuť, zrovna neosloví. Většinu „chuti“ tvoří čichové vjemy a ženy mají lepší čich než muži (a nejen na jídlo). Také vím, že nové jídlo se musí potencionálnímu strávníkovi předložit až osmkrát, než mu přijde na chuť. Aspoň tak si to pamatuji z jedné knihy o matce a dítěti, konkrétně z kapitoly nazvané Začínáme s příkrmy. Pokud se, samozřejmě, nejedná o jídlo vysloveně tučné a/nebo sladké. A to recepty z kuchyně Dagmar Heřtové rozhodně nejsou.

Nosné téma, bylinky, jsou zde zastoupeno celkem dvaceti druhy, včetně exotického vietnamského koriandru anebo citronová tráva. Někoho možná překvapí už jen to, že máta se může použít i jinam, než do mojita, ti znalejší se možná podiví nad tím, že libeček nepatří jen do polévky, ale nečekaně velmi vhodně doplní také uzenou makrelu. Jestli tomu tak opravdu je, se musí vyzkoušet. To bych ostatně doporučovala i u ostatních receptů, po technické stránce obvykle snadno zvládnutelných. Jediné, co mi v kuchařce chybí, jsou údaje o energetické hodnotě jednotlivých pokrmů. Musí stačit, že většina jich „od pohledu“ vypadá poměrně dietně. Nakonec k vaření „s noblesou“ se počítání kalorií taky zrovna nehodí.

Pokud chcete zabrousit hlouběji do vod receptů Dagmar Heřtové než jen v této kuchařce, navštivte její blog http://www.tastejourney.cz/ Skrývá takové učiněné kulinářské poklady jako je třeba linecké cukroví plněné rumovými povidly. A k svému určitému překvapení jsem tam našla i tak typickou českou „hotovku“ jako je segedínský guláš.

V roce 2017 vydalo nakladatelství Millenium Publishing s.r.o.

  • 408 stran zajímavého textu • 140 úžasných receptů • více jak 200 barevných fotografií
  • velký formát

K objednání ZDE se slevou 20 %, tj. za 449 Kč

 

 

 

Hodnocení 3.00 z 5
Dagmar Heřtová: Bylinky na mém stole – Kouzlení s bylinkami

Post navigation


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *